Složitá cesta k nové škole

1. září 1946 bylo završeno mnohaleté úsilí vedení obce o zřízení vyššího měšťanského stupně základní školy. Po řadě pokusů, které neuspěly již ve třicátých letech, na vině byla neochota okolních obcí podílet se na nákladech, byla přestavěna budova dřívější radnice a hostince a škola uvedena do provozu. Zásluhu na zřízení měšťanské školy měli především první poválečný starosta pan Albín Hron a řídící učitel František Bláha. Je zajímavé, že novým ředitelem celé školy se pak stal František Holoubek, který přišel do Bohdalova jako odborný učitel z Bystřice nad Pernštejnem. Do tříd na Staré radnici pak chodily jednotlivé ročníky až do otevření nové základní školy v roce 1974.

Nejstarší dochované zprávy o škole v Bohdalově pocházejí z konce 16. století, kdy byla zřízena při zdejší protestantské faře. Po vydání školského zákona a zavedení povinné školní docházky se v r. 1774 hovoří o škole v Bohdalově jako o triviální. První zprávy o školní budově (reprezentované sice jen jednou světnicí) se vztahují k roku 1752. Až následně byla postavena školní budova - č. p. 85, v níž se vyučovalo až do r. 1872 Po ničivém požáru, který tehdy obec postihl, začala obec stavět na vlastní náklady novou patrovou školní budovu. Ta byla vybudována za necelých šest měsíců r. 1874 - číslo popisné 45. Svému účelu sloužila téměř plných sto let. Mimo učební prostory se zde nacházel také byt pro učitele a ke škole patřila i rozsáhlá a plně využívaná školní zahrada.

Jednotřídní obecná škola v Bohdalově byla v r. 1874 rozšířena na školu trojtřídní a od šk. r. 1909/1910 byla povolena tzv. zimní pobočka při třetí třídě. Z této pobočky potom v roce 1923/1924 vznikla čtvrtá třída a obecná škola se tak stala školou čtyřtřídní. Dvacátá a třicátá léta 20. století jsou obdobím, kdy se poprvé setkáváme se snahou získat povolení pro zřízení měšťanské školy v Bohdalově. Vyřízení několikrát opakované žádosti bylo bohužel odkládáno. V průběhu okupace byla zřízena alespoň tzv. lidová škola hospodářská - a to v roce 1940.

Už počátkem třicátých let začala snaha o rozšíření obecné školy na vyšší stupeň - měšťanskou. Děti, které chtěly mít ucelené vzdělání, musely dojíždět na měšťanku do Nového Veselí. Ještě v  roce 1938 je uváděno 13 docházejících žáku.

V roce 1927 byl na doporučení okresní školní rady proveden soupis žáků z Bohdalova, Pokojova, Znetínka, Pavlova, Chroustova a Rudolce s cílem vytvořit podmínky pro stavbu obvodní měšťanské školy. Ta měla být řešena buď přístavbou stávající školy, nebo úplnou novostavbou. Nová budova by podle rozpočtového odhadu měla stát přibližně 450 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se nepodařilo získat pro stavbu příslib finanční spoluúčasti dalších obcí tak obecní rada od záměru ustoupila. Důvodem bylo usnesení, že Bohdalov sám školu platit nebude.

Další pokus byl učiněn v roce 1935, kdy byl už vypracován základní projekt. Stavitel Kučera navrhl místo vedle budovy pošty na Vypichu, naproti bývalé tírně. Odsouhlasené jednání s dalšími obcemi však opět selhalo. Podle kronikáře vinou necitlivého přístupu zastupitelstva a následného furianství okolních obcí.

Ihned po válce začalo nové zastupitelstvo, v čele se starostou Albínem Hronem, znovu jednat a tak 1. září 1946 byla otevřena měšťanská škola v budově adaptovaného hostince Na radnici. Bylo to provizorní řešení, ale představitelé obce byli přesvědčeni, že na tomto základě bude rychle nalezena cesta ke stavbě nové školy.

Během následujících let došlo ještě k několika pokusům. V roce 1959 už byl připraven další projekt, ale přednost dostala výstavba škol v rychle se rozrůstajícím průmyslovém Žďáře nad Sázavou.

Až po roce 1965 dochází pozvolna k obratu k lepšímu. Do vedení obce přicházejí noví lidé a rozvoj Bohdalova získává na obrátkách. Podmínky pro výstavbu nové školy byly podmíněny získáním stavební firmy a dodávkami materiálu. Podle pamětníků souviselo jedno s druhým. Bohdalov mohl nabídnout cihly z vlastní cihelny a k časovému fondu další tisíce brigádnických hodin navíc. Po třech letech výstavby tak mohla 2. září roku 1973 nová Základní devítiletá škola zahájit svůj provoz.

Nám všem starším, kteří dodnes vzpomínáme na přebíhání mezi jednotlivými budovami a třídami na městečku, na dobíhání pro svačinu ke Drejčkům či k Matějíčkům, i na dobré učitele, kteří se s tím vším museli vyrovnat a smířit a ještě nás něco naučit, je někdy líto, těch promarněných roků. Roků, kdy mohla v Bohdalově stát důstojná škola možná o půl století dříve. Ten čas už je za námi. Stále si ho však musíme připomínat a snažit se svoje městečko i nadále zvelebovat.